Příběh jménem Sunny
Den kdy jsem se rozhodla že prostě budu mít křečka, už jsem měla dravce (kočku), ptáky (andulky) a chtěla jsem mít i hlodavce. Zpočátku připadal v úvahu potkan, jenže toho mi máma nechtěla dovolit ani náhodou, tak jsem zkrátka zatoužila po křečkovi.
Po řadě potíží (scio testy na gympl) jsem si dne 22.4. 2009 po poledni koupila, tehdy ještě malinkou křeččici křečíka džungarského, ve zverimexu ten den byli v akvárku dva křečci, dva zářivě bílí křečci, a já si vybrala toho, který byl úplně čisťounký a upravený (toho druhého si o týden později koupila tonáska, ale legendu o Tonym snad jindy). Domů jsem si ho donesla v kartonové krabičce, s novou, docela malou klecí, novou napáječkou, hoblinami a miskou na jídlo. Tehdy jsem ještě o chovu křečků nevěděla zhola nic, tak jsem prostě dala do klece hobliny, domeček, jídlo vodu a konec. Později, když už jsem měla o křečcích něco načteno, jsem si uvědomila že je ta klec na Sunny opravdu malá a že by se hodil kolotoč. Tak jsem zas jednou jela do města a koupila si další klec, o něco menší než byla ta předchozí, ale byla plně vybavená, měla kolotoč, napáječku, záchod i domeček s patrem a shodou náhod šla s tou první klecí spojit takže už tam byl pro křečíka docela slušný prostor (ale minimálním požadavkům na prostor se to pořád nepodobalo). Pak se asi po půl roce naskytla taková malá komplikace, že tonáska u mně zkrátka portřebovala ubytovat křečíka tak jsem mu u sebe asi na 3 týdny propůjčila jednu z klecí a každý křeček žil v jedné. Jenže přišla komplikace další: ten jistý tonásčin křečík byl samec a s mojí samicí se docela snášeli tak jsem je spolu chvíli bez dozoru nechala v jedné kleci, potom už si ho tonáska vzala zpět, ale co mě přichystali ti dva křečci za překvapení...Jednoho dne jsem prostě v kleci Sunny našla už docela velkou křeččici, která už byla stoprocentně zralá na rozdělení. Ale dodnes mě zaráží že jsem si jí nikdy nevšimla, že jsem ji nikdy neviděla jak jako malé holátko zkoumá klec. Tak to dopadlo tak, že jsem mladou samičku pojmenovala Sussanne a dala ji do klece (mezi tím jsem koupila ještě jednu klec) takže Sunny žila ve své dvoukleci a její dcera v nové kleci. Takhle si chvíli šťastně žily, obě mi dělaly radost,...Ale jeden den, konkrétně 6.4. 2010 potkala moji Sunnásku taková jedna nepěkná věc. Sussanne se za víkend kdy jsem zrovna nebyli doma nějak propašovala do klece Sunny, a pěkně jí zřídila. Když jsem přijeli, nejdřív jsme si mysleli že je už mrtvá, pak si ale brácha všiml že dýchá, tak jsem jí vydenzifikovala rány dala ji na vršek krabice od bot na topení a dávala jí napít heřmánkového čaje a hlavně: kontrolovala jestli dýchá. Už jsme v ní viděli určitou touhu přežít, když jsem jí zkoušela hladit, tak ona se mi na oplátku zkoušela bránit, dávala jasně najevo že chce ležet na břichu. Ale ráno už bylo po ní. Myslím že zemřela v noci 6.4. 2010. Hned další den jsem si koupila dalšího křečka. Po celý svůj život byla Sunny zářivě bílá, nebo spíš bělala. Po asi půl roce co jsem jí měla jí dočista zmizel úhoří pruh.

Tady ještě hodně mladá

Tady už asi (napovídá mi to její barva) trochu starší

Takhle vypadala ta její dvojklec (nahoře v domečku jde vidět její čumáček)